Althusser, Louis (1918-) Francouzský marxistický filosof. Řada esejů, které napsal v šedesátých letech, získala Althusserovi mezinárodní publikum a zanechala významnou stopu zvláště ve vývoji anglofonní marxistické kultury. Za svůj vliv vděčil do značné núry důrazu, který kladl na vědecký charakter zralé Marxovy teorie ve vztahu k rostoucím dobovým tendencím vyzdvihnout etické, humanistické a 'hegelovské proudy Marxova díla (viz MARXISMUS). Althusser zastával názor, že mezi zjevným humanismem Marxova raného díla, jehož těžištěm je pojem ODCIZENÍ, a koncepcí historického materialismu, kterou tvořil a tříbil po roce 1845, byl "epistemologický zlom", jinými slovy, radikální, kvalitativní rozdíl, odqělující vznikající historicko-materialistickou vědu od ideologie, která jí předcházela. Přes některé očividné souvislosti v detailech byly obě teorie odlišné a měly svou vlastní teoretickou strukturu - Althusserovým termínem "problematiku". Samotné termíny, jejichž pomocí argumentoval- "problematika" a k ní vztažené pojmy - měly vyplývat z nové filosofie, kterou Marx uvedl do teorie .společně se svou vědeckou teorií historie.
Tato filosofie, v podstatě teorie poznání, byla hlub~ce antiempirická. Poznání nepodávala jako. vztah mezi vnímajícím subjektem a vnějším objektem, ale spíše jako druh produkce či "praxe", v níž jsou teoretické výrobní prostředky uplatněny při zpracování teoretické suroviny, aby vytvořily teoretický produkt. Celý tento proces se podle Althussera odehrává "výhradně v myšlení". Toto pojetí praxe se neomezuje pouze na poznání nebo vědu. Všechny roviny společenské reality - ekonomika, politika, ideologie ~ měly být strukturované podobně, mít svou vlastní surovinu, výrobní prostředky a produkty. Společenský celek je kombinací těchto odlišných praxí, složitou strukturou vrstev a rovin navzájem se determinujících díky množství příčin, které v ní působí, přičemž ekonomika je determinující až "v poslední instanci", V dějinách hraje hlavní roli právě kauzalita této globální struktury a regionálních struktur, ze kterých se skládá, a podrývá tak nároky lidského subjektu na jakékoli skutečné působení v dějinném procesu. Marxismus je podle Althussera ve skutečnosti "teoretickým antihumanismem", který popírá existenci universální lidské přirozenosti nebo podstaty.
Althusserovo dílo bylo vítanou korekcí názorů převládajících uvnitř marxistického myšlení. Mají-li Marxovy myšlenky hlubší či trvalejší důležitost, je to právě pro jejich teoretický či kognitivní obsah, intelektuální přínos, který znamenaly pro historii lidstva.
Mezi tématy Marxových raných děl a plně rozvinutým historickým materialismem nepochybně došlo k řadě významných změn, mutací a inovací. Tímto tvrzením se však Althusser dopustil neoprávněných aspirací.
Něco z toho, s čím přišel - a co odráželo nejnovější módní vlnu ve Francii - bylo Marxovu myšlení cizí; naopak hodně z toho, co nebral v úvahu, například lidskou přirozenost, bylo pro něj zcela samozřejmé. Přes veškerý důraz na materialistický charakter marxistické teorie, nesla Althusserem rozvíjená filosofie praxe četné známky spekulativní a idealistické metafysiky. NG

odkazy
Althusser, L: For Marx: Londýn: Anen Lane, 1969.
Althusser, L, Balibar, E.: Reading Capita!. Londýn: New Left, 1970.
literatura
Geras, N.: Althusser's Marxism: an assessment. V: Westem Marxism: a Critical Reader, ed. New LeftReview. Londýn: New Left/Verso, 1977.
G1ucksmann, A: A ventri1oquist sttucturalism. V: Westem Marxism: a Critical Reader.